Podzimní dýňobraní

Podzim je čas dýní, většina dýní už je pod střechou a člověk přemýšlí, jak s nimi naloží. Naštěstí má spoustu možností a zároveň i času, protože dýně dlouho vydrží, čeká a zdobí. Mezi moje oblíbené odrůdy patří Acorn, Hokkaido nebo Muškátové druhy. Mám i pár oblíbených receptů a samozřejmě zkouším nové. Naposledy jsem si udělala dýňové placky na způsob bramboráků nebo jsem dýni použila do omáčky k těstovinám. Na konci článku přikládám své dva recepty.

Dýně pochází z teplých oblastí Ameriky, kde ji pěstovali indiáni. Do Evropy se dostala spolu s dalšími plodinami po objevení Ameriky. Na své rozšíření a oblíbenost si však musela ještě nějakou dobu počkat. Pěstuje se zejména v jižní Evropě, tedy v Itálii, Španělku, Francii. Dýni mají v oblibě i Japonci a Číňané. K její oblibě přispěla její trvanlivost a hodně variant její přípravy. Dýně má malý obsah sodíku, tedy má nízký obsah soli, rovněž má málo bílkovin, tuků, sacharidů a je tedy vhodná při dietách, je lehce stravitelná a je součástí zdravé výživy.

Obsahuje:

  • Vlákninu  (ta pozitivně působí při trávení)
  • Pektiny  (které snižují hladinu cholesterolu a cukru v krvi)
  • Vápník  (důležitý proti osteoporóze)
  • Zinek  (ten je důležitý na nehty a vlasy)
  • Citrulin  (který podporuje látkovou výměnu a vylučování jedovatých látek)
  • Draslík  (ten je dobrý pro odvodňování)
  • Dále beta-karoten (více než mrkev), draslík, vitaminy skupiny B, C, provitamin A.

Druhy dýní:
Dýně se dělí na obecnou, muškátovou, velkoplodou a další méně známé druhy a křížence.
Obecná je méně náročná na teplo, její domovinou jsou vyšší polohy Mexika a Severní Ameriky. Je vhodná pro pěstování v méně příznivých polohách. Do této kategorie patří například špagetová dýně nebo Halloweenská, olejná na semena či dýně ozdobné ke konzumaci nevhodné kvůli hořkosti.
Muškátová je velmi náročná na teplo, její domovinou je Mexiko. Její nasládlé plody jsou vhodné pro všechny způsoby kuchyňských úprav. V obchodech se označují jako máslové. Mezi ně patří například Muscade de Provence a další.
Velkoplodá je nejnáročnější na teplo, její domovinou je Peru. Plody jsou jak velkých hmotností, tak do této kategorie patří i dýně malých velikostí a hmotností. Velké dýně mohou dosahovat i několika desítek kilogramů, např. Goliáš či Veltruská. Dále sem patří Hokkaida či turbanovité dýně.

Pěstování:
Jedná se o teplomilnou zeleninu s obdobnými nároky, jako mají okurky. Potřebuje tedy teplo, dostatek živin a vláhy, nemá však ráda příliš zamokřené nebo naopak písčité půdy a rovněž nemá ráda větrná místa. Pěstovat se může přímo na místě nebo se předpěstovává, což je vhodné v méně teplých oblastech a zároveň i jako prevence před mlsnými slimáky. Ven můžeme rostlinky dát až v květnu. Dýně netrpí příliš na choroby, možné je u ní padlí tykvovité nebo žloutnutí listů. Dýni sklízíme v botanické zralosti (je dostatečně velká a má tvrdou slupku), plody poté odřezáváme nožem. Zralé plody uschováváme při teplotě 10-15 stupňů, ale mohou být i jako dekorace v místnostech, nejlépe v nějakých ošatkách. Důležité je skladování v suchu a teple.

Použití:
Dužnina dýní má nevýraznou chuť a proto se může použít jak do sladkých, tak do slaných jídel. Připravovat se může pečením, dušením, smažením, vařením nebo za syrova. Rovněž se může sterilovat jak na slano tak i na sladko. Mohou se z ní vyrábět moučníky a marmelády. Z dýně se konzumuje vše od mladých listů po květy, plody až semena (která lze konzumovat od všech jedlých dýní). Jsou velmi zdravá a vyrábí se z nich olej. Květy se plní sýrem či masem a obalené v těstíčku či trojobalu se mohou smažit, péct, přidávají se do omelet nebo se zapékají.

Typy dýní:
Acorn (žaludová dýně – dýně obecná)
Tato dýně dosahuje délky 10-20cm a hmotnosti 0,5–1kg. Tvarem je zašpičatělá, žebernatá a má různé tvary od bílé, žluté až po zelenou. Rostlina tvoří keříček. Plody mají jemně oříškovou chuť a jsou oblíbené v Americe. Jsou velmi trvanlivé a mohou se proto používat i na ozdobu. Mladé plody lze konzumovat i se slupkou a to i syrové. Vhodné jsou zejména na plnění a pečení.

Muscade de Provance (dýně muškátová)
Plody této dýně dosahují 10-20kg, jsou výrazně žebernaté, dužnina je šťavnatá. Rostlina vytváří mohutné šlahouny. V nezralosti je zelené barvy, ve zralém stavu je pak zeleno-hnědé barvy. Oblíbená je zejména v jižní Francii.

Turbanovitá (dýně velkoplodá)
Díky krásnému zbarvení se využívá převážně na ozdobu, ale má i velmi chutné plody. Na horní polovině dýně se udělá něco jako biskupská čepice či turban. Barevná škála těchto dýní je od bílé, po žlutou, zelenou až červenou barvu. Dlouhé šlahouny mohou mít oporu nebo se mohou pnout po větvích stromů či keřů. Větší plody lze plnit a péci.

Kandovaná dýně
1kg dýně
0,5kg cukru
lžíce kyseliny citronové
3 lžíce pomerančového džusu.

Dýni nakrájíme na 1 cm kousky, zalijeme je vodou s kyselinou a necháme přes noc. Ráno vodu slijeme a přisypeme cukr a pomerančový džus, promícháme a necháme do večera. Pak dýni zahříváme až k bodu varu a necháme zesklovatět (dýně musí být měkká, ale nerozvařená). Slijeme ji přes síto a necháme okapat, přendáme na síta sušičky nebo papír a sušíme tak dlouho až se kostičky nelepí. Poté se obalí v moučkovém cukru.

Plněná dýně
2 malé dýně, sklenička kuskusu,
čtvrtka bujonu, 500g mletého masa,
2 lžičky protlaku, 1 cibulka
grilovací koření, sušený česnek, sůl, pepř, strouhaný tvrdý sýr, pro „ostudy“ i kečup.

Dýni odkrojíme vršek a uděláme takovou pokličku, dáme stranou a dýni vydlabeme. Posolíme a dáme stranou. Osmahneme na kostičky nakrájenou cibulku, přidáme mleté maso a chvíli podusíme. Okořeníme sušeným česnekem, grilovacím kořením, přidáme sůl, pepř a 2 lžičky protlaku. Kuskus si připravíme podle návodu (já ho zaliji vařícím bujonem a nechám chvíli bobtnat) a zamícháme k masu. Pokud dýně pustila vodu, tak jí slijeme a naplníme směsí. Zaklapneme pokličkou, dáme do pekáče, můžeme trochu podlít a dáme péci. Dýně je hotová, když je tak poloměkká. Při podávání můžeme přidat navrch strouhaný sýr a kečup na pokapání, prostě podle chuti…. 

Napsat komentář