Muchovník olšolistý

Amelanchierova borůvka, Indiánská borůvka či rozinkový strom, to jsou všechno jména pro jeden keř či strom a svědčí o jeho oblíbenosti u pěstitelů. Zcela nenáročný na péči, netrpící nemocemi a hodně plodící, co víc si může zahrádkář přát. Muchovník jsem si koupila před pár lety proto, že jsem neměla moc času se starat o náročnou rostlinu a líbilo se mi, že nepotřebuje kyselou půdu. Zasadila jsem ho do svahu a až na občasné zalévání se mu nevěnuji. Podle všeho má rád spíše kyselejší půdu, ale to jsem nevěděla a ani keřík si doteď nestěžoval. To, co potřebuje je zálivka, v době násady plodů, aby byly velké a šťavnaté a uhlídat ho před hladovými ptáky. Od sousedky jsem dostala otázku co s těmi plody budu dělat. Mohu říci, že jsou tak dobré, že je dost obtížné je všechny z toho keře nesezobat a nesníst. Nakonec se mi pár podařilo zamrazit a udělám z nich „borůvkové“ knedlíky, až přijde chuť  🙂 Pokračování...

Topinambury (židovské brambory)

Před nějakým časem jsem dostala hlízy topinambur. Nevěděla jsem ani co to je ani jak se pěstují. Nasadila jsem je ke kompostu kde zůstaly dodnes. Stále rostou a pomalu se rozšiřují na větší plochu. Vždy na podzim si jich pár sklidím a pár nechám v půdě na příští rok. Uskladňuji je do písku a mám je při ruce po celou zimu. Přidávám je do polévek spolu s kořenovou zeleninu. Sem tam si udělám i salát, ale nejradši je mám tepelně upravené třeba jako hranolky nebo zapékané. Na konci článku přikládám dva odzkoušené recepty. Pokračování...

Rakytník řešetlákový

Před pár lety jsem dostala od známého pár plodů pro mě neznámé rostliny. Bobulky byly dost kyselé, ale uměla jsem si z nich představit dobrou marmeládu. Náhodou jsem v ten samý čas dostala ještě rakytníkové bonbony a bylo rozhodnuto, rakytník si koupím. V zahradním centru jsem si vybrala větší stromek samičky (samečka jsem dostala od známého). Časem jsem chtěla dokoupit ještě nějakou tu samičku, ale už jsem se k tomu nedostala. Přesto jsem z úrody plodů nadšená, i jedna samička udělá docela pěknou úrodu. Rakytníky jsem nasadila na stráni u plotu kde docela vesele a bez nějaké větší péče rostou. Plody zatím otrhávám, nemám jich tolik, aby to nešlo. Časem budu muset přijít na nějakou fintu, aby sběr šel lépe a rychleji. Letos stejně jako loni z nich vyrobím sirup a časem přijde na řadu i marmeláda  🙂 Pokračování...

Ostružiník japonský (Rubus phoenicolasius)

Dnes jsem si připravila docela neznámou rostlinu. Dostala jsem jí od známého, který mi o ní řekl pouze to, že se jedná o nějakou zvláštní ostružinu. Když rostlinka začala plodit byla jsem překvapená, že plody vypadají a chutnají jako maliny. Rostlina si získala moje srdce, je velmi dekorativní, plodí bez větší péče každý rok a jediné co potřebuje je přivazování k opoře. Dočetla jsem se, že je choulostivá na mrazy, já jsem o tom nevěděla a bez zimní přikrývky jí už pár let pěstuji u nás na severu republiky bez problémů. Možná není vhodná do hor, ale jinak ji jako zvláštnost a potěšení doporučuji všem  🙂 Pokračování...

ARONIE neboli černý jeřáb

Právě v tuto dobu dozrává aronie. Často jsem jí viděla jako okrasný strom nebo keř a hlavně jako potravu pro ptáky. Je to škoda, jedná se o keř, z kterého můžete mít plody plné vitamínů. Ten, kdo syrové aronie ochutná, se vždy zašklebí (chutnají jako trnky) a nechápe, jak to může někdo konzumovat. Aronie, která se upraví ve formě marmelád nebo sirupů či šťáv chutná výborně, hezky voní a výrobky z ní mají pěknou tmavou barvu.

Aronie pochází původně ze Severní Ameriky, v Evropě se začala pěstovat na začátku 20. Století. Jejími plody jsou malvice se svíravou chutí. Šťáva z plodů se používá na přibarvování vín, různých nápojů a na výrobu potravinářského barviva. Plody dozrávají v polovině léta, ale vydrží až do prvních mrazíků (pokud je nesklidí ptáci). Pokračování...

BEZ ČERNÝ – magická rostlina

Nastal nejvyšší čas si jít natrhat květy léčivého keře Bezu černého. Přísloví říká: „Před heřmánkem smekni, před bezem klekni“. Bez je nejenom velmi dobrá léčivka, ale je z něho i dobrý čaj (jak vůní, tak svou barvou). V čajových směsích ho používám celoročně, nejenom když jsem nemocná. Věřím, že si ho oblíbí i ten, který se bylinkovým čajům obloukem vyhýbá.

Bez černý je vysoký keř, jehož domovem je Evropa. Lze jej najít jak na světlých, tak i v polostinných místech. Nevadí mu vlhko lesních mýtin ani kamenité podloží, uchytí se a roste v podstatě kdekoliv. Pokračování...

Rebarbora (Reveň kadeřavá)

Rebarbora (Rheum rhabarbarum)  je mohutná, vytrvalá, mrazuvzdorná rostlina, která na jednom místě vydrží až 10 let. Netrpí na škůdce ani viry. Pochází ze Střední Asie a v Evropě se pěstuje od 18. st. Největší pěstitelé jsou v Anglii. Díky tomu, že přišla od cizinců (barbarů) se jí začalo říkat rebarbarum, česky tedy rebarbora. U rebarbory se konzumují jenom řapíky, které se tepelně upravují. Jídla z rebarbory by se neměla jíst častěji než 2 x týdně. Pokračování...